O NÁS

#NIKA

Mé celé jméno je Veronika Svobodová. Narodila jsem se na Vysočině ve městě Třebíč. Své dětsví jsem strávila v malebné vesničce Pyšel, kde jsem také chodila pár let na základní školu. Ve druhé třídě jsem se začala pomalinku věnovat hudbě. Hra na kytaru, sborový zpěv, hudební nauka. Tehdy mi to přišlo všechno jako jeden malý cíl. Nikdy bych si nepomyslela, že mě tato profese chytne natolik, že se jí budu chtít věnovat celý život. Tedy zatím. Je mi krásných 28 let. Ale vypadám tak na 20. Jsem malinká a umím se opravdu nahlas smát. Ráda mluvím, a proto je pro mě vystupování na pódiu velmi přirozená věc a moc mě baví.

Ale zpět k mému životopisu. Od páté třídy jsem přestoupila na základku do menšího města Náměšť nad Oslavou. Náměšť – město, kde v názvu máte tři háčky za sebou. Pro mě to je zcela automatické, napsat tři háčky za sebou. Ale často se mi stává, že okolí píše tento název třeba na dvakrát.

Asi v šesté třídě jsem dostala od rodičů klavír. Přesněji řečeno, skoro stoleté křídlo. Tak jsem se začala doma sama učit na klavírek a moc mě to bavilo. Nikdy jsem však nedokázala spojit zkušenosti z kytary a hudební nauky s klavírem a zpěvem. Brala jsem to jako dva odlišné obory. Na konci osmé a deváté třídy jsem přestoupila do pěveckého sboru Slunko v Třebíči. Díky tomuto sboru jsem se podívala po Evropě a zazpívala jsem si s mnoha zajímavými hosty. Začala jsem také jezdit na soukomé lekce zpěvu do Brna, kde jsme se domluvili, že se začnu připravovat na konzervatoř.

Konzervatoř Jaroslava Ježka. Bylo to tam. Vzali mě. Bylo nás maličko, pouhých 11. K maturitě nás však (z)bylo pouze 5. Během mého krásného šestiletého studia jsem potkala opravdu nespočet skvělých zpěváků, herců, moderátorů a tanečníků. Připravovali jsme několik překrásných projektů. BROADWAY PLNÁ MUZIKÁLŮ, je jedním z nich. Zahrála jsem si vdovu, která byla vlastně moc ráda, že mohla zabít svého krále. Tady musíte vidět ten fantastický kostým co jsem měla půjčený. Zkusím sem přidat fotku. Jako mé absolventské představení nám posloužil motiv na téma A CHORUS LINE, které se hrálo také v divadle Broadway. Inscenace byla tak úspěšná, že jsme ji o rok později opakovali.

V roce 2010 jsem vyhrála konkurz na připravovaný seriál RODINKA. Bylo to velmi přínosné natáčení. Hrála jsem jednu z hlavních rolí. Po boku skvělých herců jako jsou Jaromír Hanzlík, Daniela Kolářová, Jana Štěpánková, Lucie Vondráčková, Lenka Vlasáková a další. Dostala jsem se také do zákoutí seriálu ORDINACE V RŮŽOVÉ ZAHRADĚ. Kde jsem měla epizodní roli, která se během let několikrát vracela a měla vždy jinou zápletku na scéně.

Po konzervatoři jsem se přihlásila na studium pedagogického minima. Své znalosti jsem uplatnila v mateřské školce, kde jsem plnila roli paní učitelky – Beunty. Vyzkoušela jsem i základní školu. To bylo velmi vtipné. Většina studentů na druhém stupni byla vyšší než . Ale zkušenost k nezaplacení.

Momentálně se věnuji hudbě s mým partnerem. Nebo bych spíš měla napsat parťákem? S Kryštofem jsme se poznali na Ježkárně. Ale tam jsme o sebe neprojevovali zájem. Já jsem byla velmi hlasitá a Kryštof velmi tichý. Po dvou letech vztahu jsme společně začali tvořit hudbu a hrát na společenských akcích. Narozeniny, svatby, obřady, koncerty. To je naše. Vymysleli jsme si název #NIKAACHRIS. A pod tímto jménem spolu i vystupujeme. Tvoříme nerozlučný pár jak ve vztahu, tak i v hudbě. A všem, kteří by chtěli vidět co děláme, rádi naše dílo představíme.

Tak tohle by bylo za mě. Díky za přečtení a těším se brzy na Vaší akci NIKA

#CHRIS

Celým jménem Kryštof Danczi (čte se „Danci“, ale častokrát slýchávám „Danči“ nebo „Danzi“) a pocházím z Olomouce. Hudbě jsem se začal věnovat v útlém dětství a vlastně tak trochu náhodou. Jako malý kluk jsem trpěl astmatem, který mě v noci častokrát nenechal spát. Po několikerých návštěvách doktorů mi jednou doporučili, ať vyzkouším nějaký hudební dechový nástroj, například zobcovou flétnu. Na základě doporučení jsme tedy s mamkou a babičkou navštívili ZUŠ Iši Krejčího v Olomouci, kam mě přijali.

Na začátku jsem studoval zobcovou flétnu, pak klarinet a později saxofon. V průběhu olomouckých studií jsem měl možnost hrát ve spoustě kapel – např. Saxofonový kvintet, Big Band ZUŠ IK, Dechový orchestr ZUŠ IK, Big Band Žerotín, Kouband, Blues Power a další.

Díky ZUŠ jsem měl možnost poznat v Olomouci spoustu kamarádů – muzikantů, se kterýma jsem trávil hodně času. Ať už to bylo na základce, gymnáziu nebo i mimo studentské prostory. S kamarády ze škol a ze ZUŠ jsme poskládali kapelu Jazz Mess, jinak řečeno „jazzový nepořádek“. S touto partou lidí jsem poznal, jaké to je tvořit vlastní kapelu a hudba mě neskutečně chytla. Dokonce až tak, že mě jeden z nich – Kryštof Tomeček (Eva Burešová, Top dream company) – inspiroval natolik, že jsem po jeho vzoru šel vyzkoušet přijímací zkoušky na Konzervatoř Jaroslava Ježka. Měl jsem z toho docela obavy, úplně jsem si nevěřil a spíš jsem to tam šel jen tak zkusit, co kdyby to náhodou vyšlo. A ono to vyšlo! Měl jsem z toho obrovskou radost.

Ježkárnou začala další životní etapa, příležitosti, zkušenosti a hlavně nové místo – Praha. Tím, že jsem se dostal na konzervatoř, tak jsem změnil i ubytování a přestěhoval se na internát KJJ, což byla neskutečná životní lekce a děkuji za ni. Díky tomuto kroku jsem měl možnost poznat lépe spolužáky, muzikanty, muzikálové herce a herečky (tehdy mi ten obor nic moc neříkal 😀 ), skladatele a další super lidi. Konzervatoří jsem začal více makat v oboru SAXOFON a klarinet, se zaměřením na saxofon. Od prvního ročníku jsem měl ale také obligátní klavír, který mi tehdy docela přirostl k srdci. K tomu se vrátím. Tím, že jsem odešel z Olomouce, jsem musel skončit ve spoustě kapel, což mi ale později neskutečně chybělo. No a kde jinde bych tak mohl hledat další kapely? Postupně během studií jsem si prošel řadou kapel. Byly to např. Concrete Ostrich – nyní Gin in Jam, Orchestr Ježkovy Stopy, K band, Big band KJJ, Lili Vilit, Dilema – nyní David Pet, Plán B, Y? a další projekty. Ve 4 posledních zmiňovaných kapelách jsem hrál na Basovou kytaru.

No a jak jsem vlastně poznal moji milovanou Verunku? Ona si mě všimla (díky mému specifickému příjmení) už v prváku na konzervatoři, ale já se o ní dozvěděl o pár let později. V roce 2016 pořádala svůj první koncert, který se konal v Třebíči a na základě doporučení mě oslovila, jestli bych si s ní a s její kapelou nezahrál. Souhlasil jsem. Byl to výjimečný večer. Už vůbec přípravy na to byly moc fajn a Nika mě nepřestávala překvapovat. Ať už to bylo její pohostinností, milou povahou, tak i svou rozhodností.

Postupně jsme se začali více poznávat, odehráli jsme spolu několik koncertů a láska mezi námi vzplála. Neuplynulo moc času a sestěhovali jsme se k sobě. V průběhu toho času jsem dokončil KJJ a úspěšně! Měl jsem z toho znova velkou radost, protože jsem se bál, že to nezvládnu. Měl jsem ale vedle sebe obrovskou oporu. Verunku. A díky ní jsem v termínu dokončil absolventskou práci, suprově odehrál absolventský koncert a úspěšně dokončit školu. Ikdyž, ne tak úplně.

Stále studuji, ale nyní jiný obor. Basová kytara a stále na Ježkárně. Ale to není to jediné, čemu se dnes věnuji. Měl jsem tu možnost si zahrát jako host na podzimní Větrolamy tour 2019 s kapelou Pekař, kde jsem posléze zůstal jako stálý člen. Také už několikátým rokem učím na ZUŠ Petřiny. Ale to co mi dává největší smysl, radost ze života a cestu, po které můžeme jít společně dál a dál je moje Nika, se kterou tvoříme harmonický životní a hudební pár #NIKAACHRIS. Díky mému kamarádovi – JK Sanchez – jsem měl tu možnost si od něj pořídit gramofony na DJing a tím začala i moje další životní etapa, která se taktéž promítla do našeho vystupování. Díky tomu dnes můžeme hrát – já jako DJ, saxofonista a vše, co se týká techniky, tak Nika jako zpěvačka, moderátorka a vše okolo organizace. Tohle naše spojení dalo vzniknout uskupení, které Vám může nabídnout pestrou variantu zábavy na Váš večírek, narozeniny či svatbu.

Takhle je to za mě vše a už se na Vás moc těším! CHRIS

Přesunout se na začátek
Follow by Email
Facebook
YouTube
Instagram